a2 mléko na stánku Normandského svazu z BIO farmy Statek Zaoral šlo opravdu na dračku. V půllitrovém provedení za 20 Kč bylo prakticky každý den do 14. hodiny vyprodané. Ovšem pokud jsme se ptali kupujících co vědí o samotné kvalitě a2, správných odpovědí bylo až žalostně málo. Zdá se, že návštěvníky tak více lákala spíše výstavní žízeň a také BIO kvalita výrobku, která již po letech propagace tohoto typu zemědělského hospodaření v myslích našich občanů přeci jen zdomácněla. Situaci tak zachraňovala jedna starší dáma, která dotaz na a2 mléko zodpověděla zcela přesně a s úsměvem. Byla to čecho-američanka z Kalifornie a v Brně byla na návštěvě u příbuzných. V tomto směru je tedy u nás veřejné povědomí zatím tabule nepopsaná a prostor propagaci široce otevřený. Hodně kupovaly mléko mladé maminky, některé i s dětmi na krku, a ty se vesměs o kvalitu a2 na přiloženém letáku živě zajímaly. Co_je_a2_mleko.pdf

        Tichá aukce byla jakýmsi průkopnickým pokusem o zpestření doprovodného programu. Byla inspirovaná značnou poptávkou po ustájených normandských jalovicích během NVHZ 2017, což jsme tenkrát nepředpokládali, navíc chovatelé ani nic neprodávali. Aby tak dostali šanci se cenově poprat o některé z nabízených plemenic případní kupci po celou dobu letošní výstavy, probíhala tato tichá aukce průběžně celé 4 dny formou závazných příhozů. Aukci úspěšně administrovala a závěrem vyhlásila výsledky Ing. Žaneta Čmelíková. Sami jsme ale byli zvědavi, jak tato, dosud neznámá, organizačně docela náročná, aktivita proběhne. Nakonec byly vydraženy 3 normandské plemenné jalovice N100 z celkem 5 nabízených. Dvě březí v cenách za 41500,- a 39500,- a jedna roční za 30000,- Kč.

        Skvělou pomoc, bez které by patrně nešlo si představit soutěžní přehlídku normandských zvířat včetně průběžných denních propagačních přehlídek, zcela profesionálně vystřihli, kromě některých fandovských majitelů zvířat, také šikovní studenti Poděbradské střední zemědělky. Pod vedením ředitele Školního statku Ing. Jendy Kocmánka tak pomáhají vytvářet pro širokou veřejnost tu vzácnou emocionálně nabitou chovatelskou atmosféru, která tak hezky demonstruje vztah člověka a hospodářského zvířete. To obnáší i učení a přípravu zvířat před výstavou na farmách v polních podmínkách, kde se současně také vytváří a profesionalizuje vztah studentů ke svému oboru. A je opravdu zajímavé sledovat, jak na tuto péči zvířata reagují, jak ji vnímají a hlavně pak, a to je úžasné, jak jim později ten parádní výstavní čas s velmi blízkým lidským kontaktem, po návratu do běžných provozních podmínek, chybí. Za tuto pomoc a tvořivý přístup k výuce je nutno Ing. Kocmánkovi a jeho studentům poděkovat. Mohlo by to posloužit jako vzor i některým chovatelským oborům na jiných středních školách.