Ke konci roku 2004 bylo ve stavech 21 plnokrevných normandských dojnic a dalších 38 březích jalovic, dále pak plnokrevná telata a telata kříženců normandského skotu s ostatními plemeny (převážně holštýnským) a ještě nebyly známy žádné úplné laktační uzávěrky. Z těchto důvodů lze veškeré hodnocení šlechtitelského programu zatím provádět pouze ve vztahu k měnícímu se početnímu stavu normandských zvířat, dále ke stavu provedených umělých inseminací normandským semenem, případně provedených přenosů embryí.

V kategorii plemenní býci pro přirozenou plemenitbu v roce 2004 splnilo požadované kriterium 6 plnokrevných býků (původem z importovaných embryí), kteří byli výběrovou komisí vybráni, zaregistrováni a zapsáni do plemenné knihy. Tři z těchto býků jsou využívání na doskoky u dojných stád a další tři v různých masných stádech ke křížení a zvyšování mléčnosti samic.

Sperma prověřených býků do inseminace bylo za rok 2004 použito v množství přibližně něco přes 2000 ID. Jednalo se celkem o pět, dle francouzských prověrek dědičnosti, vysoce kvalitních býků z TOP 15 místního žebříčku dle indexu ISU. Inseminace byly prováděny kromě čistokrevné plemenitby též za účelem křížení s holštýnským skotem a v menším množství též se strakatým skotem.

Pokračovaly též výplachy dovezených plnokrevných jalovic z Francie a byla přenášena vypláchnutá embrya do příjemkyň – jalovic převážně holštýnského plemene. Pokud jde o statistiky z provedených výplachů, jeví se, že normandské jalovice v průměru dávají přibližně o 2 ovulovaná vajíčka na výplach více než holštýnské. Ostatní rozdíly se ukazují zatím jako neprůkazné, avšak početní soubory ještě nejsou dostatečně velké. Je také možno předběžně konstatovat, že vzhledem k odlišným tradicím a způsobům v odchovu jalovic mezi Francií a ČR je žádoucí, jako příjemkyně využívat pouze jalovice podstatně více vyvinuté, než je u nás obvyklé, a naopak, k výplachům používat sperma býků prověřených výhradně na lehké porody. Normandský skot je obecně pozdnější a mívá také více vyvinuté a širší pánve než skot holštýnský. Kromě toho v ČR hrozí ještě nebezpečí ztučnění holštýnských jalovic před porodem z důvodu někdy příliš rychlého a intenzivního odchovu na kukuřičných silážích, který je poměrně často ještě u nás prováděn. Za těchto okolností mohou s velkou pravděpodobností vzniknout pozdější problémy zejména u porodů čistokrevných či plnokrevných normandských býčků pocházejících z embryí a přenesených do holštýnských jalovic. Naopak rození a porody telat kříženců se v drtivé většině případů ukazuje jako bezproblémové.

Nástupy do laktací u plnokrevných normandských jalovic se dle prvních poznatků zdají pozvolnější a pomalejší než například u holštýnských, více se tedy podobají nástupům do laktací u strakatého skotu. Nejčastější nasazování kolísá mezi 17 – 22 litry mléka, i když se samozřejmě objevují i větší extrémy na obě dvě strany (11 – 30) od průměru přibližně 19,5 litrů. V tomto směru je ještě předčasné za rok 2004 tvořit jakýkoliv závěr, situace je v neustálém vývoji a je nutné vyčkat na co největší počet výsledků. Pokud by se však výsledky i nadále pohybovaly v těchto předběžně vymezených relacích a laktační křivky by měly obvyklý průběh, tak by pak bylo možné konstatovat, že užitkovost zhruba odpovídá očekávání i základním parametrům chovného cíle šlechtitelského programu normandského skotu a také výsledkům francouzské normandské populace pokud jde o nadojené litry za tzv. brutto laktace, které vykazují přibližně podobné hodnoty, jaké dosahuje česká straka v ČR. Je však nutno také zmínit, že téměř všechny importované jalovice byly dle původního záměru jedenkrát až dvakrát vyplachovány za účelem zisku plnokrevných embryí, čímž se jejich odchov stal poněkud nestandardním s případnými a možnými dopady i do následných laktací.

Pokud jde o obsah bílkovin v mléce, je ještě opravdu předčasné činit jakýkoliv závěr, je třeba vyčkat na uzavření alespoň dvaceti prvních stodenních úseků laktací. Není však důvod se prozatím domnívat, že by hodnoty neměly dosahovat parametrů vykazovaných na francouzské populaci, tedy okolo 3,60 %.

Naopak, pokud jde o výskyt kapa kaseinu v homozygotní formaci BB, tak čísla jsou již úplná a zcela vypovídající. U plnokrevných zvířat v ČR je kombinace BB obsažena v 70% případů, kombinace AB ve 30%, kombinace AA nebyla zatím u souboru 66 zvířat detekována. V tomto směru jsou cíle šlechtitelského programu beze zbytku plněny, respektive překračovány.  Nad rámec šlechtitelských cílů byly pro zajímavost u celého souboru plnokrevných normandek koncem roku 2003 a začátkem roku 2004 též dokompletovány i poznatky o typech beta kaseinu s následujícími výsledky ve výskytu alel u normandských plemenic: 52,7 % A2, 39,5 % A1, 7,8 % B.

Výsledky masné užitkovosti zatím rovněž nelze hodnotit s výjimkou přírůstků dosažených u plnokrevných býků vybíraných do přirozené plemenitby ve stáří jednoho roku, kde ve všech případech přírůstek překročil 1,2 kg za den, což vyžadují též parametry šlechtitelského programu.

Z ostatních chovných znaků je možno hodnotit temperament a chování zvířat. Normandská zvířata jsou v průměru v porovnání s ostatními plemeny velmi klidná a málo reaktivní. Při společném chovu s ostatními plemeny se normandské plemenice, dle názoru našich chovatelů pravděpodobně proto, že jsou ve výrazné menšině, drží jakoby pohromadě a trochu stranou. Je možno říci, že se vzhledem ke svému odlišnějšímu temperamentu poněkud separují. Toto je výraznější v uzavřené stáji, než ve volném plenéru.                                                                                                                               

Dne 23.3.2005 zpracovala: Šlechtitelská komise SCHNS ČR a Rada PK SCHNS