O normandském skotu ve světě i v ČR

Normandský skot - vyhlášené sýrařské plemeno i do výživově méně náročných chovatelských podmínek.

obrázek

Původ a charakter plemene

Je krátkohlavý skot kombinovaného maso-mléčného typu původem z Dolní Normandie. Pochází přímo z oblasti proslulé za druhé světové války operací Overlord spojenou s vyloděním spojeneckých vojsk. Kromě této, pro spojence vítězné, ale také mimořádně tragické dějinné události charakterizují Normandii také další osobitosti. Právě třeba trojbarevné dojnice. K místnímu koloritu a symbolům patří i pikantní sýry z normandského mléka. Na návštěvníka tu svojí malebností dýchnou starobylé hrázděné domy obklopené jabloňovými sady z jejichž jablek pochází nejen oblíbená specialita cidre, ale především pak světoznámý a vyhlášený calvados. A úplně na nejjižnějším cípu normandského pobřeží, přímo až na samé hranici s Bretaní, se do výše vypíná nad pobřežními písky pohádkový majestát Mont-St-Michel. To vše patří k normandské historii a tradici.

Zde také nacházíme zmínky již z 18. století o třech původních rázech normandského skotu (Cotentine, Cochoise, Augeron), které sem patrně byly zavlečeny již s Vikingy. S odstupem času lze s lehkou nadsázkou obdivovat přežití normandského skotu během zuřivých bojů druhé světové války. Dnes je ovšem toto plemeno třetím nejpočetnějším dojeným plemenem Francie a je navíc skutečně rozšířeno napříč celým světem. Jen ve Francii – majoritně pak především v Normandii a Bretani je zastoupeno více než 600 000 hlav. Druhou nejvýznamnější světovou lokalitou je pak americký kontinent, zejména celá jeho jižní část. Zde hraje prim, a to je zajímavé, Kolumbie i se svými extrémně rozdílnými podmínkami. A to jak v klimatu, tak i v nadmořských výškách. Normanda chovají téměř všechny země jihoamerického kontinentu. Pokud by se dalo charakterizovat toto skutečně typické, všestranně kombinované a svým potenciálem i velmi moderní plemeno nějakým zjednodušujícím sloganem, tak se nabízí ve své domovině občas využívané

obrázek

Plemeno 9 x NEJ

V čem mají spočívat ona NEJ je popsáno v následujících odstavcích charakterizujících tento skot.

Zde je logické začít třeba NEJSTARŠÍ plemennou knihou skotu. Ta byla založena již roku 1883. V roce 1914 vznikl první francouzský Syndikát pro kontrolu užitkovosti v normandském departementu Seine-Maritime. V roce 1946 pak byla provedena ve Francii první umělá inseminace, a to na normandské dojnici v pozdějším inseminačním centru L´Aigle v Normandii. Od roku 1952 se pod dozorem nově ustavené organizace SCTN začalo se systematickým prověřováním mladých býků-testantů na potomstvu. Od roku 1976 je normandská plemenná kniha vedena národní organizací UPRA Normande. V roce 1986 pak spojily všechny šlechtitelské organizace Francie své normandské mladé plemeníky pod společný testační program zastřešovaný nově vzniklou organizací GNA (Genetique Normande Avenir). A konečně 7.října 2008 pak postoupila a propojila UPRA Normande a GNA nejen plemennou knihu, ale i veškeré normandské farmáře a šlechtitelské organizace pod společný národní program šlechtění a odborné řízení včetně propagace plemene do společnosti OS Normande (Organizace pro šlechtění normandského plemene).

Téměř každého, kdo se setká s normandským skotem, na první pohled osloví jeho pitoreskní trojbarevné zbarvení srsti, které v rámci početných plemen by se dalo klidně nazývat i NEJBIZÁRNĚJŠÍ. Charakteristické pro normandské plemeno jsou jeho tmavé „brýle“ a tmavé lemování mulce na světlé hlavě. Vědci se shodují, že tato tmavší kůže skýtá vyšší odolnost např. proti zánětu spojivek pocházejícímu z ultrafialového záření, kterému je toto plemeno schopno čelit, např. v rovníkové Kolumbii, i v nadmořských výškách kolem 4200 m na rozdíl například od bělohlavých plemen montbeliardsko-simentálského typu. Dalším typickým znakem bývají tmavší „ponožky“ častěji na zadní části zadních končetin. Také bývá uváděn mírně širší mulec oproti jiným plemenům. Normandský skot se vyskytuje ve třech hlavních typech zabarvení. Caillé – bílý podklad posetý(pokropený) plavo-černými skvrnami, Blonde – velké plavé skvrny pokrývající téměř celé tělo, přičemž břicho zůstává bílé, Bringée – velké barevné plochy pokrývající téměř celé tělo plavo-černým žíháním, přičemž břicho zůstává bílé.

Po bližším seznámení s normandy, jejich temperamentem a vztahem k okolí, je chovatelé charakterizují jako zvířata NEJKLIDNĚJŠÍ a pro svoji až flegmatickou povahu sice o něco pomalejší, což se chovatelům zvyklým na reaktivnější plemena může zpočátku, než si na to zvyknou, jevit i jako tvrdohlavost. Nicméně jsou to zvířata velmi přátelská s minimem agresivity, zcela pohodová a ovladatelná při kontaktu s člověkem ve srovnání s ostatními plemeny. Často umožní i cizímu člověku dlouhodobější přímý dotyk dokonce při pobytu na pastvě.

Vskutku unikátní a mimořádnou vlastností Normanda je pak jeho NEJVYŠŠÍ PODÍL BB KAPA KASEINU v genech. Běžně se v literatuře uvádí 80-85% což se mimo jiné potvrdilo i mezi plnokrevnými zvířaty importovanými do ČR. Tato vlastnost má, spolu s velmi příznivým zastoupením dalších kaseinových frakcí (alfa S2) obzvláště při výrobě sýrů, ale i při jakémkoliv jiném zpracování vysráženého mléka, přímý vliv na technologicky NEJLEPŠÍ VÝTĚŽNOST SÝŘENINY, její pevnost a chuťovou kvalitu vyrobených sýrů a ostatních výrobků. Provozní pokusy na farmě Zaoralových v ČR například prokázaly hmotnostní rozdíly mezi výtěžností sýřeniny z mléka holštýnského a normandského běžně o 25% ve prospěch normandů. Podobné výsledky publikuje také tradiční a vyhlášená mlékárna Graindorge ve francouzském městě Livarot v Dolní Normandii. V normandské populaci je také vysoko zastoupený nízkoalergický beta kasein A2A2.

V rámci početných francouzských dojených plemen (Holstein, Montbéliarde, Simmental, Brown Swiss, Pie Rouge, Tarentaise, Vosgien, Abondance, atd.) je pak u normanda uváděn NEJVYŠŠÍ OBSAH BÍLKOVIN v mléce (3,65-3,70 %). Normandské sýry pojmenované obvykle podle místa vzniku na území Normandie, jako Camembert, Livarot, Pont l´Eveque, Neufchatel, bývají průběžně dozrávající sýry s různým typem plísní či bakterií na povrchu a patří mezi nejvyhlášenější sýrařské lahůdky, které se těší vysoké oblibě nejen ve Francii.

Francouzští řezníci a gurmánští specialisté také rádi zmiňují NEJJEMNĚJŠÍ MRAMOROVÁNÍ hovězího normandského masa a tím i výtečné chuťové a kulinářské vlastnosti při kuchyňských úpravách v rámci francouzských plemen. Tato hodnocení se obvykle provádějí komisionálně včetně i plemen masných. Uvádí se také typická normandská vůně masa a jakási chuť po oříškách. Normandské maso se těší ve Francii rovněž značné oblibě, navíc má od zvířat pocházejících z chovů ze speciálních chovatelských podmínek systému FQRN (Potomstvo Kvality Plemene Normand) také privilegium být v obchodech označováno růžovým štítkem. Tato známka kvality zvyšuje i výkupní cenu takovéhoto masa chovateli cca o 3-4 Kč na kilo.

Rovněž se uvádí, že normandské plemeno má mezi početnějšími dojenými plemeny patrně NEJEFEKTIVNĚJŠÍ KONVERZI ŽIVIN z vlákniny v objemné píci. Tím je zde myšlena zpracovatelská hodnota vyprodukovaných kg bílkovin, tuku a masa z balastnějších krmiv.

A nakonec má normand i NEJLEHČÍ PORODY ze všech shora jmenovaných dojených francouzských plemen. Pověstná je rovněž skvělá maternální péče normandských matek o telata v outdoorových podmínkách. Někteří čeští chovatelé, podobně jako to prezentují i severoameričtí chovatelé Normanda ve stádech bez tržní produkce mléka, doslova uvádějí. Normandská máma je schopna, když to potřebuje, poslat tele třeba do blízkého houští, či lesa, které tam pak schované čeká až na její další zavolání, aby přiběhlo.

Tato veškerá, shora uvedená genetická výbava, pak favorizuje normandské plemeno do spíše středně intenzivních až extenzivnějších chovatelských podmínek. A zejména tam, kde chovatel neprodává jenom surovinu, ale buď přímo, nebo prostřednictvím družstevní či jiné potravinářské společnosti také rozhoduje, nebo se podílí na zpracování vyprodukovaného mléka či masa do finálních výrobků určených přímo na trh.

Z ostatních předností normandského skotu je to výtečná dlouhověkost a celková rusticita, skvělé využití pastevních porostů, vynikající růst a osvalení býků a také výborná jateční výtěžnost (býci v průměru 387 kg na háku, dojnice 345 kg na háku). Jalovice se zapouštějí při hmotnosti nad 430 kg ve stáří 16-19 měsíců dle typu odchovu. Je to plemeno pozdní, a to i ve srovnání například s českým strakatým skotem.

Mléčná užitkovost je podle zkušeností ve Francii i v ČR v konvenčním chovatelství běžně očekávatelná na úrovni cca 6500-7500 litrů, 4,0-4,4 % tuku a 3,6-3,7 % bílkovin. Nejlepší francouzské chovy dosahují užitkovosti i lehce přes 9000 kg. Průměrná živá hmotnost dospělých krav je cca 800 kg při 145 cm výšky v kříži, u dospělých býků pak 1100 kg při 155 cm.

Zajímavou plemenářskou mezinárodní odlišností a výjimkou normandského skotu je skutečnost, že za čistokrevného Normanda se považuje již zvíře ve 3. normandské generaci v řadě, tedy s obsahem 87,5 % normandské krve. Jako plemenný býk pak ale může být použit až tzv. plnokrevný, což představuje 5. generaci normandů v řadě.

Plemeno není, stejně jako veškerý ostatní skot, příliš vhodné pro vazné ustájení. Velkochov (nad 200 ks) s vysoce intenzivní výživou se rovněž nejeví jako nejvhodnější způsob využití tohoto plemena, přičemž ale velkovýrobní stájové technologie, jako jsou dojící roboty, kruhové dojírny, krmné automaty, šípové lopaty, rošty atd. nejsou pro normandy vůbec žádnou překážkou.

Zmíněná nevýhoda velkochovu je proto výhradně podmíněna nemožností využití pastvy, či pastevních výběhů, které se v relativně hustém osídlení české krajiny dají jen velmi obtížně a plnohodnotně zabezpečit pro 200 ks stádo.

Proti např. holštýnskému skotu je normand odolnější vůči nedostatku energie v krmné dávce. Vyhovuje mu naopak spíše bílkovinná píce typu travních porostů. Ze zkušeností v České republice i Francii se jako výhodné a patrně nejefektivnější jeví pro normandské plemeno jeho alternativní využití v nízkonákladových, u nás pak často ekologických BIO chovech, nebo farmách s následným vlastním zpracováním mléka či masa a prodejem finálních výrobků. Takovéto farmy mohou při adekvátní péči počítat s užitkovostí kolem 5700-6500 litrů nejkvalitnějšího mléka, kdy se skot krmí pouze statkovou pící a třeba 3-5 kg mačkaných statkových zrnin. Efektivitu zde pak velmi významně dotváří vlastní prodej kvalitních výrobků.

Z nejnovějších šlechtitelských trendů je třeba doplnit informaci o současně velmi intenzivní práci francouzských šlechtitelů na formě bezrohého Normanda. Ta se odehrává současně ve 14-ti původově odlišných větvích. Postup se dostal již do třetí generace plemenného čištění implantovaných bezrohých genů.

V masném normandském programu byli také již vyšlechtěni normandští býci s tzv. double culard DC neboli zdvojeným osvalením. Momentálně se především intenzivně pracuje na snadnějším rození telat po těchto DC býcích.

Křížení Normand x Holštýn a Normand x Masná plemena

V křížení se normandský skot v Evropě uplatňuje především v kombinaci s holštýnským plemenem. Tento typ křížení, nebo i jako troj plemenný způsob s dalšími plemeny (montbeliarde, švédské červené) se zajímavými výsledky již delší řádku let ověřují také farmáři ve Spojených státech amerických, zejména ve státech Minnesota a Kalifornie. Donedávna se kladl důraz na maximální produkci mléka. V posledním desetiletí se ovšem ve světě podstatně více upřednostňuje zvýšení reprodukčního potenciálu dojnic, jejich dlouhověkost, obsah složek v mléce a celková kvalita mléka jak z pohledu zdravotního, tak z pohledu technologie následného zpracování do výrobků. Právě pro tento moderní trend má normand velmi zajímavý genetický potenciál.

V Jižní Americe i Africe se naopak normand hojně využívá také ke křížení s masnými i lokálními plemeny (např. Zebu), kde hlavně pro svoji mléčnost, klidný temperament, rámec a vynikající mateřské chování, a to i vůči nevlastním telatům, bývá více než znatelným přínosem pro efektivitu chovů. V obou těchto směrech se i v ČR rýsují podle prvních zkušeností pozitivní výsledky.

Za zmínku zde stojí i jistá dvoukolejnost normandského skotu v USA. Zde dokonce existují, jako světová rarita, v jedné zemi dvě normandské plemenné knihy. Jedna vede normanda jako masné plemeno bez mléčné KU, ve druhé, která je i členem CINOR, je naopak normand veden jako plemeno dojené.

Problém v ČR pro tyto stáda bez tržní produkce mléka bohužel přetrvává v otázce ocenění normandských jatečných zvířat. Nákupčí zatím nedokáží, a až na zcela světlé výjimky, většinou spíše ale ani nechtějí, ocenit jatečnou kvalitu tohoto skotu, protože je pro ně neznámá a pochopitelně zde chybí i tradice a povědomí o tomto plemeni v ČR. Určitým doplňkovým řešením pro chovatele by proto mohlo být, podobně jako ve Francii, úspěšně praktikované využívání balíčkovaného masa, které připraví chovateli řezník za určitou úplatu k vlastnímu skladování v chladících boxech a následně k přímému prodeji na objednávku jeho klientům.

Počátky normanda v ČR

České stáje a pastviny zaznamenaly první kroky Normandských zvířat z historického pohledu teprve nedávno. Začátkem třetího tisíciletí. Jde tedy o jedno z nejmladších, ne-li vůbec nejmladší dojené plemeno skotu chované u nás. A to navzdory tomu, že v zemi původu – ve Francii patří naopak k nejstarším známým dojeným plemenům. Zůstává tak zvláštní skutečností, že normandskému skotu a jeho zajímavé genetické výbavě se navzdory celé řadě jiných, často i méně významných světových plemen, dařilo naši domovinu tak úspěšně míjet.

V září roku 2000 skupina chovatelských podniků z oblasti Dačic sdružených v kooperačním seskupení Karlov, pod vedením Ing. Doláka a dále Ing. Běhal ze ZEOS Kamenice u Jihlavy navštívili na primární popud Ing. Jana Zámečníka oblast Bretaně, kde se seznámili v rámci výstavy SPACE s přednostmi normandského skotu.

V roce 2001 následoval import elitních embryí do Ciz-Agro, a.s, dále do Zemědělského družstva Hříšice a ZEOS Kamenice. O půl roku později pak byla importována embrya do ZD Vltava Zalužany (Ing. Karel Babíček) na Příbramsku a po dalším půl roce ještě do společnosti Fides Agro na farmu Dalečín-Svratecko.

Po narození prvních telat z embryí byla snaha vést normandské plemeno, jako plemeno s kombinovanou užitkovostí, v rámci plemenné knihy českého strakatého skotu. Toto však již tenkrát nebylo možné, proto nezbylo chovatelům vlastnícím normandská zvířata než založit nové chovatelské sdružení s názvem Svaz chovatelů normandského skotu ČR a začít zabezpečovat z toho plynoucí povinnosti.

Ten byl ustaven 12. prosince roku 2002 a vzhledem k tomu, že vznikl již v době platnosti nového plemenářského zákona, ukázala se tato skutečnost jako poměrně náročná.

V témže roce 2002 bylo ještě také dovezeno z Francie 50 ks plnokrevných ročních jalovic pro šest zúčastněných podniků.

Ministerstvo zemědělství začátkem roku 2003 svaz neodkladně uznalo a předalo mu vedení plemenné knihy. Na jaře téhož roku se pak SCHNS přihlásil i do členství v CINOR, což je Mezinárodní Kongres Chovatelů Normandského Plemene.

Český svaz chovatelů masného skotu v této, pro SCHNS relativně složité situaci, nabídl v osobě Karla Šeby pomoc s technickým vedením plemenné knihy. Za pochodu se tak postupně řešily potřebné úkoly. Později, již za významné pomoci ČMSCH, byly dořešeny některé zbývající evidenční záležitosti, takže v současné době funguje PK standardně a veškeré potřebné základní úkony pro chovatele jsou zabezpečovány prostřednictvím ČMSCH.

Na webových stránkách SCHNS www.normande.cz pak lze nalézt Stanovy, Šlechtitelský program, Řád plemenné knihy včetně Finančního řádu, Sazebníku a dalších dokumentů a informací.

Adresa a kontakt na SCHNS:

Sídlo: DAČICE
Adresa: Karlov-Bílkov 120
PSČ: 38001
Telefon: +420 603 515 971
e-mail: kolmanova@karlov-dacice.cz, zamecnik@iol.cz

Zkušenosti s chovem normandů v ČR

Čeští chovatelé se od roku 2002 postupně seznamovali s charakterem normandského plemene a jeho vhodnosti do našich chovatelských podmínek. Dovezené sperma normandských býků se začalo také využívat ke křížení především s holštýnským skotem, a to za účelem zlepšení jeho plodnosti a obsahu složek. Od počátku dovozu spermatu normandských býků do ČR již bylo zaregistrováno na 40 vysoce kvalitních, někdy i legendárních (Idris, Nivea, Nephelion, Orkney, Redondo, Saintyorre, Uvray, Fornells, Gloucester, Game Over, Eolonne) prověřených býků. Kříženky (lidově půlky) se ukázaly vcelku jako zajímavá zvířata, zejména v méně intenzivních chovech, kde téměř držely produkci původního plemene a zlepšovaly složky a výrazně pak plodnost a klidnost stáda. Otázky však logicky vyvstaly v okamžiku, kdy bylo nutno se rozhodnout, jak v křížení pokračovat?

Zkoušely se proto tři možnosti.

  1. Pokračovat v převodném křížení na normandský skot.
  2. Provést návrat k původnímu plemeni a pohlížet na akci jako na jednorázové přilití krve.
  3. Použít třetí plemeno (v tomto případě to bylo montbeliardské) do systému troj plemenného křížení.

V té době se ale bohužel také začalo ukazovat, že naše typicky domácí a významně převažující chovatelské podmínky nejsou pro normandské plemeno příliš přátelské. Z období socialismu tu převažovaly po družstevní a statkové velkovýrobě typické, betonové stáje s minimálním využitím pastevních porostů, a ne zcela vyhovujícím welfare. První plnokrevné normandky dovezené přímo z francouzských pastvin měly v takovýchto stájích, zejména pak na intenzivní výživě, problémy s tloustnutím a následnou ketózou doprovázenou problémy s končetinami. V této době se také rozšířila mantra, že normand je na tom špatně s končetinami. Nicméně zkušenosti z dalších let potvrdily a dále prokazují, že toto zdaleka není pravda a že kvalita končetin při způsobu chovu pro normandy vhodném, je naopak velmi dobrá. Při odpovídající péči o paznehty pak například oproti holštýnskému skotu rozhodně není horší.

Negativně se projevila i poslední privatizace potravinářského průmyslu. Jestliže družstevní mlékárny zlikvidoval nástup komunistického režimu, tak „sametová“ privatizace totálně završila ekonomické odtržení zpracovatelů mléka od dodavatelů. Tato situace samozřejmě nebyla a není, a to nejen pro normandy, ale především pro ně, nijak komfortní. Je to proto, že dnešní mlékárny neumí, a s výjimkou BIO mléka také ani nemají zájem kvalitativně lepší normandské suroviny adekvátně ocenit. Konstrukce výkupní ceny mléka velkých zpracovatelů i přes postupné a pozitivní změny směřující ve prospěch placených kg bílkovin a kg tuku na úkor mléčných litrů však ani dodnes neocení třeba kaseinové složení a sýrařské výhody ve výtěžnosti normandského mléka. O vůni a chuti podle používaných krmiv, pak ani nemluvě. V našich podmínkách je tak pro převažujícího a přetransformovaného velkovýrobního chovatele stále ekonomicky nejvýhodnější co nejvyšší produkce tzv. průmyslového mléka, kde se mohou náklady na výrobu rozředit v co nejvyšší mléčné produkci. To favorizuje pochopitelně holštýnské plemeno i včetně jeho veškeré hormonální podpory řešené ve stylu velkochovů z USA. Patrně i proto také v dlouhodobě sestupné křivce stavů českých dojnic doznal holštýn v posledních letech u nás stabilizaci, nebo dokonce mírný nárůst.

Na druhou stranu, spolu se zvyšující se životní úrovní obyvatel, se postupně i u nás, podobně jako v západních zemích, byť o poznání pomaleji, trochu mění poptávka po vysoce kvalitních, dražších, a často také domácích faremních produktech, zejména pokud je ještě doprovází nějaký zajímavý příběh. Souvisí to nejspíš s moderní životní filozofií takzvané „kvality života a zdravého životního stylu“, která pochopitelně nachází odezvu spíše u mladší a bohatší části populace.

Nejde jen o produkty BIO zemědělství, ale i o produkty od „známého sedláka“ o kterém si lidé mezi sebou řeknou a chodí pak k němu nakupovat. I proto, že se ví, že jeho krávy produkují mléko, aniž by byly závislé třeba na hormonech. Také se 7 měsíců v roce pohybují na blahodárném slunci, ve stáji mají převážně luční seno či travní balíky a děti zde mohou vidět hodné, trojbarevné kravičky, které se vzorně starají o svá telátka.

Takováto situace je pak v našich podmínkách příznivá a nejvýhodnější parketa pro nízkonákladový chov normandského plemene při reálně možném a současně i ekonomickém využití jeho 9 x NEJ.

Jako třešnička na dortu by mohla normandským dojnicím vyhovovat speciální produkce tzv. „senného mléka“, za které jsou údajně Němci v BIO systému ochotni platit až 18 Kč. Ve Francii je možno u normanďáků velmi často vidět seníky s portálovým jeřábem a podroštovým systémem na němž je sebraná píce dosoušena vzduchem předehřátým na jižní zdi a dvouplášťové střešní konstrukci. Z odizolované rozvodné místnosti se vhání pomocí výkonných ventilátorů pod rošty. Seník může být rozdělen na několik kójí a často přiléhá přímo ke stáji, takže se dá portálem krmit přímo na žlab. Při sklizni sena umožní tato relativně levná a efektivní metoda sklidit mladou pícní hmotu už při sušině kolem 55 %, kdy stonky ještě dobře drží nutričně nejbohatší lístky, a rozvrstvit ji v nízké (do 2 metrů) vrstvě po celé délce roštů. Po několikadenním dosušení se převrství toto vysoce kvalitní krmivo do vyšší vrstvy v některé kóji. Další seč, se pak provede obdobně. Takto lze i v našich podmínkách běžně sklidit tři seče relativně velmi mladých a bílkovinou bohatých pícnin.

Předešlé zmíněné příklady evokují možné využití prvního (1) zmíněného způsobu chovu normandského skotu u nás reprezentovaného převodným křížením s výrazně dojnými normandskými býky. Celý proces lze klasicky urychlit také nákupem normandských zvířat, sexovaného spermatu, případně embryí. S těmito zkušenostmi se lze setkat na farmách ZS Zalužany, a.s., Statek Zaoral, Ing. Josef Bicek, Farma Filoun, Ing. Jiří Mikeš, Martin Žák, Agrodružstvo Vyšetice, Ing. Jiří Pivoňka, Roman Klouza, Pavel Křivánek,atd.

Obdobné využití stejné varianty postupného křížení, respektive převodu stáda do normandské krve, nicméně zde za účelem vzniku stáda bez tržní produkce mléka, pak lze provést s použitím spermatu normandských býků z oddílu A, a oddělení M (masné) normandské plemenné knihy. Pro toto oddělení jsou v Řádu PK stanoveny konkrétní podmínky. Tito býci musí být prověřeni na dcerách či odhadnuti genomicky min. na +1 směrodatnou odchylku v osvalení, min. na +0,5 směrodatné odchylky v tělesném rámci, a min. na hodnotu 0 pro kvalitu končetin, aby mohli být zařazeni do dotačního titulu produkce masných telata z chovů krav bez tržní produkce mléka. Rovněž se zde přihlíží ke snadnosti telení. Mléčný index takovýchto býků pak logicky není příliš zajímavý. S příklady podobného způsobu využití normandského skotu se lze setkat na farmách Ing. Jiří Mikeš, Anna Jezlová, ZD Hříšice, Jan Marek, Statek Zaoral atd.

Jakousi variantu jednorázového přilití normandské krve (2) bylo možno sledovat v ZS Čejkovice. Zde se na určitou menší skupinu padesátiprocentních kříženek N x H zpětně použili holštýnští býci za účelem vzniku generace H75N25. Po této generaci pak ve stádě pokračovalo již jen holštýnské plemeno. Při porovnání produkce mléka a obsahu bílkovin kříženek H75N25 s kontrolní H100 skupinou během normovaných úseků jejich 1. a 2. laktací ve stejné době, stáji i výživě, nedopadly tyto kříženky vůbec špatně. Výsledky, které lze brát pro poměrně malé soubory kříženek bohužel jen orientačně, jsou uvedeny v následující tabulce.

rok 2012 plemeno dny kg mléka kg B % B
1. laktace H75N25 100 2852 91 3,20
  H100 100 2766 88 3,18
 
  H75N25 200 5694 192 3,38
  H100 200 5523 186 3,37
 
2. laktace H75N25 100 3459 118 3,40
  H100 100 3715 120 3,23
 
  H75N25 200 6966 242 3,47
  H100 200 6811 228 3,35

Ve 1., 2. a 4. ze čtyřech skupin vykázaly kříženky lepší výsledky. V té 3., která pro ně dopadla hůře, byly shodou okolnosti kříženky zastoupeny bohužel ve velmi malém počtu jen 2 kusů. Pokud bychom jen orientačně chtěli zjednodušit toto průběžné laktační porovnání, tak kříženky z něj vyšly lépe v průměru cca o +5 kg B a +0,08 % bílkovin za laktaci. Určitou nevýhodou pak je, ovšem z ryze plemenářského hlediska, že kříženky nejméně na 3 generace vypadnou z oddílu A holštýnské plemenné knihy, čímž se připraví o případné čistokrevné holštýnské plemenářské využití.

K vyzkoušení systému trojplemenného křížení (3) se u nás po první filiální generaci kříženek N x H odhodlali v Zemědělském družstvu Budíškovice. Jako třetího plemene v řadě zde využili strakatého plemene montbeliardského. Menší část stáda měli již dříve v červené krvi, a tak se tato varianta jevila jako nejpřirozenější způsob, pokud by v dalších generacích chtěli pokračovat už jen v dojnější červenostrakaté (montbeliardské) variantě skotu. Porovnání této skupiny trojplemenných kříženek CI50NH, a to jak na prvních, tak na druhých laktacích je uvedeno v následující tabulce se stejně velkou skupinou vrstevnic z dalších generací převodného křížení N75-88H rovněž na prvních i druhých laktacích a to na stejné výživě i ve stejné stáji v letech 2014-2016.

plemeno laktace dny kg mléka % T kg T % B kg B
CI50NH 1. 303 7996 4,26 337 3,53 280
N75-88H 1. 296 6871 4,26 292 3,64 250
 
CI50NH 2. 298 8674 3,99 344 3,48 298
N75-88H 2. 293 7803 4,05 316 3,61 281

Z porovnání je patrné, že s postupujícím převodným křížením a snižováním efektu heteroze se u normandské skupiny zvyšuje především obsah složek. Výrazně pak zejména bílkovin. U trojplemenné skupiny kříženek naopak hraje významnou roli ve vyšší užitkovosti plně pokračující heterozní efekt. Pokud jde o rámec, velikost a habitus všech zmíněných zvířat, tak zde rozdíly nejsou viditelné. To se ovšem nedá plně říci o zbarvení trojplemenných kříženek, kde jejich variabilita je již zjevná. Jedná se pochopitelně o provozní porovnání.

Domácí výsledky normandských dojnic v ČR v tabulkách

Průměrná užitkovost normandských dojnic zapsaných do oddílů A a B plemenné knihy v ČR dle výsledků KU za plemenářský rok 2015-2016:

oddíl PK dny kg mléko % T kg T % B kg B
PNA 290 6592 4,20 277 3,61 238
PNB 289 7354 4,11 302 3,41 251

Stupně vítězek historicky nejvýkonnějších normandských dojnic v ČR

poř. majitel plem. lakt. č. dojnice dny kg ml. % T kg T % B kg B T+B otec
1. Ing. Jiří Pivoňka N75H 4. 312964-931 305 11629 4,31 501 3,74 435 936 Nephelion NRD-5
2. Agrodr. Vyšetice N75H 2. 413296-931 305 11376 4,08 464 3,55 404 868 Redondo NRD-9
3. ZEOS Kamenice N100 4. 194079-961 305 9807 4,34 426 3,85 378 804 Idris NRD-1